Jakým způsobem zpracováváme informace přijímané prostřednictví smyslů (zrak, sluch, hmat, chuť, čich). Vztahuje se k našemu mozku (myšlení) a fyziologii (vnímání). Patří sem vědomí, nevědomí, podvědomí, přesvědčení a návyky. Osvojujeme si různé návyky, přičemž některé jsou pro život nezbytné: jak chodit a mluvit, jak dýchat, jak řídit, jak jezdit na kole, jak jíst, jak se smát a plakat, jak pociťovat vše, co děláme. Většina návyků má své místo v nevědomé části naší mysli. Některé jsou užitečné, jiné nám neprospívají. Pokud si budeme lépe uvědomovat, jak myslíme, můžeme zjistit, jak my sami ovlivňujeme to, čeho v práci a životě dosahujeme. Klíč k úspěchu ve všech oblastech života musíme hledat uvnitř sebe samých. Pokud poznáme, jak myslíme, umožní nám to nalézt odpovědi, které potřebujeme.

Jak pracujeme s jazykem a s jazykovými vzorci (Metamodel jazyka, Miltonovský jazyk). Je těžké si představovat myšlenku bez jazyka. Jak o věcech uvažujeme a hovoříme. Používáme zkreslení, zobecnění, překroucení, vymazání na základě našich vlastních zkušeností a vzpomínek. Jakým způsobem si komentujeme věci sami k sobě. Vnitřním dialogem programujeme sami sebe. Náš vnitřní dialog nám vytváří pocit, ovlivňuje naší fyziologii a následnou reakci. Když změníme úhel pohledu, změní se i reakce. Například, když venku sněží… Mohu si říct. „To je fajn. O víkendu pojedeme na hory“ nebo „To bude zase cesta do práce.” Média, politici, reklamní kampaně využívají Miltonovský jazyk. Zaměřují pozornost přesně tam, kam potřebují a vytvářejí si vlastní pravdu. Miltonovský jazyk používá různé sugesce a může být manipulativní.

Představuje naše vzorce chování, myšlení, vnímání a cítění, které jsme si vytvořili v minulosti na základě nějaké zkušenosti. Většinou jsou ukryty v nevědomí. Určité podněty, reakce nebo osoby nám spouští naše nefunkční vzorce chování. V koučování se programy, které nám už nevyhovují, přeprogramují na nové užitečnější vzorce chování a myšlení. Programovat můžeme své myšlenky, pocity i přesvědčení. Pokud své programy rozpoznáme a pochopíme, můžeme si vybrat, zda budeme pokračovat v tom, co děláme a jak děláme nebo využijeme to nejlepší, co v nás je.